Kdysi dávno byly v nejexkluzivnějším butiku v Krakově zakoupeny červené velurové kalhoty. Jejich novou majitelkou se stala Sofie, 32letá marketingová manažerka s velmi atraktivním povoláním, jehož prestiž překonával už jen její nabitý společenský kalendář. Okamžitě to mezi nimi zajiskřilo. Další dva týdny byli nerozluční. Sofie si kalhoty oblékla na každé otevření nového stylového podniku ve městě. Jednoho dne to ale skončilo.
„Odkopla mě… do pytle společně s tygrovanou minisukní, ze které ani nikdy neodstřihla cedulku,“ řekly mi jednou velurové kalhoty u kávy, „evidentně jsme jí už nedělaly radost“1.” Od toho osudného dne uplynulo pět let – a nebyly samy. Ve městě s miliony módních možností bylo stále více populární hodit něco do koše2.
Jako nadýchaná růžová sukně, které také přibývaly roky, jsem chápala jejich rozhořčení. „Sofie se evidentně bála závazků,“ řekla jsem na její obranu.
„Neměla strach ze závazku,“ namítly červené velurové kalhoty a zatřásly lemem, „Závazek už prostě není trendy. Teď letí fast fashion.“
Později ten večer v pohodlí mého vlastního šatníku mě jejich slova strašila. Nemohla jsem si pomoci a musela jsem přemýšlet nad tím, zda to je pravda? Vyšla v době většího, lepšího a rychlejšího věrnost z módy?
„Je to tak,“ vysvětlovaly malé černé šaty, „pokud chcete závazek, musíte mít pro majitele stále význam – klasickou barvu, elegantní švy a příležitostně se musíte dokázat kombinovat s jinými outfity.“ Ony a jejich majitelka Margit spolu byly šťastně již 17 let. Doprovázely Margit na oficiální pracovní události a Margit jim koupila Perwoll Renew Advanced. „Proto trváme na dobré péči o prádlo,“ řekly a přehodily pásek přes stojan na zahradě, „to je základ slow fashion“.
„Musíte být chytří,“ řekl náš pragmatický přítel, šedý oblek, „každý den se spotřebuje 80 miliard nových kousků oblečení3. Chcete patřit do statistiky? Pokud ne, musíte převzít kontrolu.“ Dále vyjmenoval všechny věci, které vyzkoušel, aby zůstal za každé situace důležitý: brože, opasky, nášivky a „událost přitahující pozornost“, když jeho majitelka nacpala do oblasti ramen tlusté vycpávky na večírek ve stylu 80. let. „Někdy musíte být výstřední, abyste byli neustále zajímaví,“ pokrčil rameny.
Cestou domů jsem si prohlížela láhev černého barviva. Byla tohle odpověď na zpomalení fast fashion? Nastal čas, aby se všechno dámské oblečení přizpůsobilo, jinak skončí na skládce?
„Rozhodně ne,“ prohlásil můj červený velurový přítel, když jsem následující týden nadhodila toto téma na hodině cvičení, „Proč vůbec žít, když budeš jako každý jiný? Proto jsme se rozhodly, že už dále nebudeme kalhotami.“ Odmlčely se pro dramatický efekt.
Vše se přihodilo před několika dny, poté co po dalším flirtu bez dlouhého trvání skončily v second-handu. Zpočátku byly vyděšené, ale stalo se to ve chvíli, kdy kolem procházela nejstylovější návrhářka slow fashion v Krakově, Ania. „Vybrala si nás, rozstříhala na kousky a sešila znovu dohromady. Nikdy jsme se necítily více naživu,“ zářily, „a podívej se na nás teď – jsme taška s dlouhými uchy!“
Ten večer jsem pocítila novou naději. Jistě, spousta lidí bude s dámským oblečením i nadále zacházet jako se zbožím na jedno použití – jako s něčím, cose jednou obleče a odkopne. Ale najdou se i tací, kdo uvidí krásu v nedokonalosti. To je svět, jehož součástí jsem se rozhodla být – svět se třpytivými brožemi a přehnanými ramenními vycpávkami, který k módě přistupuje uvědoměle. Slovy skvělého Yves Saint Laurenta: „Móda vybledne, ale styl je věčný.“
Image credits
Header image: Shutterstock
Zdroje:
1. Marie Kondo‘sOne Condition of Keeping Items That Don’t “Spark Joy”
(Jedna podmínka Marie Kondo, jak si ponechat věci, které vám už nedělají radost)
2. Environmental impact of the textile and clothing industry
(Dopad textilu a oděvního průmyslu na životní prostředí)
3. The True Cost: Environmental Impact
(Skutečné náklady: Dopad na životní prostředí)
Stejně jako tyto postavy, Perwoll není jen hezká tvářička. Vše o naší cestě k udržitelnosti si přečtete zde.