Perwoll Perwoll

#Relearn

Pochopení slow fashion

Revoluce slow fashion

Věděli jste, že jedním z největších znečišťovatelů na světě je módní průmysl1? Podle Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNCC – United Nations Climate Change) je toto odvětví zodpovědné za 10 % celosvětových emisí uhlíku2, což by mělo do roku 2030 vzrůst o více než 60 %3.

 

V reakci na to se uchytilo hnutí slow fashion. Začalo jen jako tichý hlas, ale v průběhu let nabíralo na obrátkách a jeho hlas sílil. Poptávka po ekologicky získaných materiálech a dobře vypracovaných oděvech, které se vyrábějí lokálně a dělají je adekvátně placení zaměstnanci, roste. Ohlédněme se tedy za historií udržitelné módy a oslavme milníky, které její existenci umožnily: 

Časová osa evoluce slow fashion

A timeline highlighting the history of sustainable fashion

80. a 90. léta: Růst fast fashion

Poptávka spotřebitelů po levné módě, která dlouho nevydrží, dovedla módní průmysl k maloobchodní revoluci, která změnila svět. Průmysl produkoval nepřetržitý příval nových oděvů, které se prodávaly v prodejnách v oblíbených čtvrtích4. Ve světle reflektorů stály nízké ceny – čím levnější, tím lepší.

 

1991: Zlomový bod

V roce 1991 společnost Nike zasáhl skandál, který vyvolaly zprávy o nízkých mzdách a nebezpečných podmínkách v továrnách v Indonésii. Tato událost vzbudila veřejné pobouření. Mnoho společností proto začalo investovat do etických výrobních procesů, aby ochránily svou pověst5.

 

1995: Nabírání obrátek

V roce 1995 byla založena Světová organizace pro spravedlivý obchod (World Fair Trade Organisation), aby reagovala na velmi reálné etické problémy týkající se dodavatelských řetězců a povzbudila výrobce, maloobchodníky a spotřebitele ke spolupráci na udržitelnější a spravedlivější globální ekonomice. Přední společnosti fast fashion začaly být pod palbou kvůli nízkým mzdám a špatným pracovním podmínkám a začaly si uvědomovat, že budoucnost spočívá v udržitelnosti4.

 

2007: Jméno pro nové hnutí

Pojem „slow fashion“ („pomalá móda“) vytvořila v roce 2007 Kate Fletcherová z Centra pro udržitelnou módu (Centre for Sustainable Fashion). Stejně jako v případě „slow food“ („pomalého občerstvení“) viděla Fletcherová nutnost zpomalování fast fashion („rychlé módy“). V článku publikovaném toho roku v časopise The Ecologist napsala: „Pomalé není opakem rychlého – není to dualismus – ale jiný přístup, ve kterém jsou návrháři, kupující, maloobchodníci a spotřebitelé více informováni o dopadech produktů na pracovníky, komunity a ekosystémy.“

Ve stejném roce Evropská unie přijala nařízení REACH, jehož cílem je zlepšit ochranu lidského zdraví a životního prostředí ohroženého chemickými látkami. 

 

2009: Legislativa a regulace

O dva roky později, tedy v roce 2009, Evropská unie schválila Nařízení Komise č. 551, které zakazuje používání fosforů v pracích procesech a prostředcích.

 

2013 – současnost: Výhra pro lidstvo

Podobně jako fénix, se v roce 2013 z popela katastrofy oděvní továrny Rana Plaza v Bangladéši zrodila nezisková iniciativa Fashion Revolution. Iniciativa s využitím chytrého hashtagu #whomademyclothes svolávala lidi ve více než 100 zemích, aby se zapojili do kampaně za reformu. Brzy se z toho stal fenomén sociálních sítí. Hnutí inspirovalo miliony lidí a úspěšně přispělo ke slow fashion a revoluci udržitelné módy6.

„Pokud lidé nakupují oblečení za příliš snížené ceny, mají tendenci si ho nevážit a jsou schopní ho lehce vyhodit.“- Linda Welters, módní profesorka na University of Rhode Island

Two fast fashion consumers walking with shopping bags

Současnost: #RethinkFashion

V posledních deseti letech jsme mohli vidět přední návrháře, jakými jsou Stella McCartney a Alessandro Michele, jak vzdorují tlaku dodávat nové produkty ještě rychleji a aktivně omezují svou práci pro fast fashion. Nezávislé značky, které na první místo staví prvotřídní výsledky, získávají ocenění v oboru.

 

Díky zvýšenému povědomí veřejnosti o dopadu fast fashion na životní prostředí zavádějí přední značky, včetně H&M, programy recyklace oděvů. Levi’s vede přední kampaň v oblasti udržitelnosti. Špičkoví návrháři jako Gucci se zavázali k udržitelnějším postupům. A nyní je na nás, spotřebitelích, abychom ukázali, že se nejedná jen o přechodný trend, ale o skutečnou touhu po #RethinkFashion.

 

Chování spotřebitelů se konečně mění. Místo honičky po nákupních centrech přikládáme větší důležitost tomu, co již máme, a kupujeme méně oblečení nebo starému vracíme nový život.

Když už jsme u milníků, chcete vidět ty naše? Podívejme se, jak pokračuje cesta Perwollu k udržitelnosti.